Blbá nálada

27.10.2018, Autor: Maximus23

Za minulého režimu se používalo okřídlené přísloví: Kdo nekrade, okrádá rodinu. V případě venkovních zápasů to lze parafrázovat na: Kdo nesází proti Spartě, okrádá rodinu. Každému, kdo sleduje letenský klub dlouhodobě, muselo být jasné, že je velice nepravděpodobný scénář, ve kterém si Sparta ze Zlína domů do Prahy odveze jakékoliv body.

Předem je nutné konstatovat, že matné výkony na hřištích soupeře nelze spojovat výhradně s osobou dočasného trenéra Zdeňka Ščasného. Jedná se o chronický problém, s nímž se Sparta potýká už několik sezon a který nedokázali řešit ani jeho předchůdci a chtělo by se jedním dechem dodat, že ho jen tak nevyřeší ani Ščasného nástupce, kterého by měl sportovní ředitel sám vybrat. Jedná se totiž předem o problém psychického rázu.

Zatímco doma Sparta soupeře přehrává a v letošní sezoně si z Letné odvezla bod jen Příbram za šťastnou remízu 2:2, venku je to jiná písnička. Kdežto v domácím prostředí Sparta neprohrála už šestnáct utkání v řadě, venku v posledních třech zápasech nevstřelila ani gól a utržila tři porážky 1:0. Vzorec je přitom v zásadě vždy stejný - Sparta odjede na venkovní zápas na hřiště soupeře, kterému se v poslední době moc nedaří, naladěná domácí výhrou a dobrým výkon a předvede na hřišti bezzubý a matný výkon, který by klub kvalit a kalibru Sparty předvést jednoduše neměl a není pro něj žádná omluva.

Problém je v tom, že takový průběh očekávají jak fanoušci, tak sázkové kanceláře a nejspíše i samotní hráči. Pokud někdo očekával, že na Moravské Letné bude Sparta proti soupeři, který pod taktovou Michala Bílka do zápasu s výběrem Zdeňka Ščasného čtyři ligové zápasy v řadě nevyhrál, dominovat, lze takového jedince nazvat nenapravitelným optimistou. Předešlé zkušenosti mluvily jasně.

Logickou otázkou je, co s tím? V případě výhry Slavie proti Dukle (kterou lze očekávat) půjde Sparta do derby proti odvěkému rivalovi se sedmibodovou ztrátou a vědomím, že v případě další prohry se jí opět nebude týkat boj o titul. Případné desetibodové manko po čtrnácti kolech totiž půjde smazat už jen těžko. Bohužel opět běžného fanouška nahlodává vzadu v mysli otázka, jestli se to vlastně nedalo očekávat. Stejně jako minulou sezonu, nebo tu před ní. Koloběh neúspěchů a jeho příčiny jsou v posledních pěti letech stále stejné, ať už se na hřišti v rudém dresu prohání sebelepší hráči pod vedením kteréhokoliv z koučů, kteří na lavičce Sparty usedli.

Nutno podotknout, že autora tohoto textu tento stav v žádném případě současný stav jeho milovaného klubu netěší. Jenže zatímco ještě před třemi lety u něj po každém prohraném zápase převažoval vztek ze zbytečně ztracených bodů v zápase, který měl dopadnout jasnou výhrou Sparty, v posledních měsících převažuje letargie, odevzdanost a povzdech po závěrečném hvizdu, protože takový výsledek očekával, ačkoliv srdce velelo, že tentokrát to přece musí vyjít a tu příšernou Sigmu/Zlín musíme spláchnout.

Problémem je, že taková aura z mého pohledu neobklopuje pouze nemalou část fanoušků, ale dle mého názoru také hráče a vedení za takovýto stav odpovědné. Co s tím? Upřímně řečeno netuším. Zlomit nepříznivou náladu na tu správnou stranu není jednoduché, ale tři venkovní porážky za sebou by měly na Letné rozsvítit všechny varovné kontrolky a znamenat, že se sáhne k příslušným opatřením. Třeba ze strany nového klubového funkcionáře Františka Čupra, nebo sportovního ředitele Ščasného, který by měl pomalu ale jistě finišovat s výběrem kandidáta na post trenéra A-týmu (znepokojující v tomhle ohledu je, že zatím médií neproblesklo žádné jméno). Bohužel se chce jedním dechem dodat, že se opět nic nestane. Jako vždycky.

foto: sparta.cz

<< Zpět