Ze zápasu West Hamu s Arsenalem
18.1.2011, Autor: spirit
V novinách i televizi se často můžeme doslechnout, jak je Premier League úžasná, jedinečná, s fantastickou atmosférou, úžasným tempem… chtěl sem to prostě zažít naživo. Registroval jsem se na stránkách West Hamu, protože tam hrál náš kapitán a zkusil rezervovat lístky na utkání s Arsenalem. Tím jsem prolomil první mýtus, stadion byl týden po spuštění rezervace téměř prázdný = žádní supervěrní fanoušci a 99% kapacity permanentkářů. Vybral jsem si tedy krásná místa na hlavní tribuně. Jenže co se nestalo. Ačkoli jsem vyplnil všechny údaje, kontakt, číslo kreditky atd. lístky se nepovedlo rezervovat. O to horší pak bylo, že peníze mi odečetli, ale lístky jsem neměl. Odpovědi na emaily? NIC. Musel jsem tedy vše řešit osobně, což bylo poměrně zajímavé, jelikož neumím anglicky tak dobře, abych mohl plynule komunikovat, navíc na téma bankovní problémy.
Stadion West Hamu - Boleyn Ground v části Upton Park je skutečně krásný, ačkoliv byl rekonstruován naposledy v roce 1990. Klub by měl být na své zaměstnance pyšný. Po tři čtvrtě hodinové debatě se totiž podařilo najít mé peníze, bohužel „má“ místa byla již prodána, proto jsem dostal obratem jiná. Navíc se mi několikrát omluvili za vzniklé potíže. Jaká to příjemná změna oproti zákaznickému centru u nás.
V den zápasu byla přerušena doprava metrem, aby nedocházelo ke střetům mezi fanoušky, jak známo, hooligans West Hamu jsou prostě legendy ve svém oboru. Na druhou stranu, Londýňané mají podle všeho tohle dokonale vyřešené a náhradní autobusová doprava fungovala perfektně.
Už hodinu před zápasem byl celý Upton Park plný rudé a modré. U stánků se suvenýry byly neskutečné tlačenice. Nicméně jsem si koupil i kvůli počasí šálu a kulich. Tady byl vidět značný rozdíl oproti Spartě. Každý fanoušek, ale opravdu každý měl alespoň šálu, někteří dokonce dvě, další pak čepice, dresy, trička, teplákové soupravy, prostě cokoliv, na čem byl znak kladivářů. Snad se toho taky někdy dočkáme.
Trochu mě překvapily bezpečností kontroly. Ačkoliv jsem měl na zádech batoh, nemusel jsem ho nijak otevírat, nebyl mi vůbec prohledán. Na tribunu jsem dorazil mezi prvními, ačkoli u stánků s občerstvením se tvořili velké fronty. Kochal jsem se pohledem na rozcvičující hráče. Na straně WH Green, Cole, Upson, Spector, Kováč nebo nová posila z Manchesteru City Bridge. Na druhé straně Fabregas, Walcott, Eboué, Nasri, Aršavin nebo van Persie. Prostě plejáda hvězd.
Před výkopem proběhl známý rituál. Zpěv hymny. Byla to paráda, ostatně, prohlédněte a hlavně poslechněte si to sami. Smutný fakt? To bylo naposledy, co fanoušci West Hamu fandili. Kotel Arsenalu se slušně zaplnil a ukázal, že v Anglii se fandit umí, ovšem fanoušci domácích, frustrováni posledním místem pískali na svoje hráče už při hlášení sestav, pouze Bridge si vychutnal potlesk na uvítanou.
Hra odpovídala postavení obou klubů v tabulce, Arsenal držel míč a kombinoval, hráči West Hamu byli očividně v křeči a dělali školácké chyby. Obránce sám u lajny kontroloval balon, za ním nikdo nenabíhal, přesto ho raději hrudí srazil na roh. Od diváků si vysloužil jen pískot. Z ochozů se pak ozývaly výkřiky jako „ vyhozené peníze“. Hned v úvodu pak po hezké akci skóruje van Persie a stadion upadá do ještě větší deprese. Hráči kazí i jednoduché přihrávky, ve středu zálohy rozbíjí jejich útoky Song a Cole, ačkoliv je hodně aktivní zahazuje největší šanci zápasu. Do poločasu pak přidává druhý gól kanonýrů Walcott, kterému míč předložil van Persie, který dokonale obelstil ofsajdovou past.
Druhý poločas byl jen potvrzením mizérie West Hamu, i přes slušnou práci s míčem si nevytvářeli šance a naopak Arsenal jim dlouhé minuty nepůjčil balon. Svůj kalich hořkosti si nakonec vypil i Bridge. Nejprve ve vápně složil rychlejšího Walcotta, z nařízené penalty uzavřel na 3:0 van Persie, navíc se následně zranil a musel být střídán. Po třetí brance mi před očima proběhl zápas se Žilinou. Sotva sektor hostí explodoval radostí, domácí jako jeden muž začali opouštět svá místa a odcházet.
Ano, ti věrní fanoušci, kteří vždy stojí za svým týmem a jsou jeho 12. Hráčem, ti, kteří tvoří tu elektrizující atmosféru, tolik symbolickou pro ostrovní fotbal. Je prostě vidět, že lidé jsou všude stejní a že to není až taková pravda, jak nás tím neustále krmí všichni experti přes fotbal.
I přes prohru „mého“ týmu jsem si zápas užil, bylo vidět, že Arsenal je prostě top a ani absence Tomáše Rosického, který chyběl pro nemoc, mi to nemohla překazit. Byl to prostě zážitek na celý život a já doufám, že si to ještě někdy zopakuji.
Spirit
Komentáře
Přispěj i TY na Choreofond SF!
e-Sparta.cz
anketa
Na e-Spartě byla zavedená nová forma registrace do diskuse. Co si o této změně myslíte?
Celkem hlasovalo:
16881 lidí.
nejvyhledávanější
