zřejmě zranění vážnějšího charakteru-nejsou ani na lávce!To nás te podělanej Superpohár vyšel kurva draho
Vzhledem k tomu, že Nešpor nastoupí na hrotu, tak se může stát, že se dá dokonce i góla.
A ne, opravdu to neznamené, že má ve Spartě co dělat
V Tallinnu ten umělec zahodil všechno, co mohl.
V Talinnu zahodil všechno co mohl každej kromě Marečka a Nešpora. Ti jediní dokázali tak gól, byť Nešpor s ofsajdu, takže tvrzení, že zahodil všechno co mohl, není zrovná trefné.
Je, protože gól z ofsajdu jak známo nemůže platit.
Nególy mu k dobru opravdu přičítat nebudu
No moc se mi ta sestava nezdá.
Zatažení Hušbauera a Nešpor na podhrotu? Vždyť neni konstruktivní, nedá přihrávku.
A na hrotu by zase všechno spaloval...
A Mareček že je zraněný? To nevím, na kolik je to vzhledem k sestavě relevantní informace.
Snad by trenéři nebyli opět tak hloupí, aby ho stavěli vedle Váchy, kde je naprosto nepoužitelný.
Chybí nám dva hzáložníci a už se to lepí Nešporem, to je dobrý.
Přikryla za Krejčího beru, ale Nešpora za Matějáka opravdu ne.
Každopádně na Bohemku by to mělo stačit, to je jasné. Tu kvalitu v podobě Váchy, Hušbauera, Dočkala a Lafaty + kraje obrany na hřišti máme. Přikrylovi taky věřím, že podá dobrý výkon.
Nešpor jde na hrot a zatáhne se Lafata. Co komu přeletělo přes nos...
No několik zásahů do sestavy, kvůli dvěma chybějícím hráčům. to mi přijde docela dost. Možná budeme nějak skrytě hrát 352. Kdo ví?
Přesun Hušbaura, přesun Lafaty - hlavní úderné síly!
Jako máme ty náhrady za jednotlivé posty hezky pořešené.
Mít v kádru ještě jednoho ofenzivního záložníka, tak máme vystaráno a nemusíme přesouvat další klíčové hráče.
Hlavně, že máme Marečka a novou posilu Vacka. Bych blil.
No právě máme Marečka, Vacka sice to nejsou 100% náhrady, ale to ostatně není nikdo. A na kraje máme Breznaníka a Konateho, přesto mícháme se sestavou. V tom musí být nějaký skrytý záměr, protože Nešpor určitě není kvalitnější než vyjmenovaní hráči.
Máme je, ale nepoužijeme je, protože jsou k ničemu.
A takhle je to snad i lepší než s nimi v sestavě.
Magora na magory. To má vcelku logiku. Dnes se fotbal hrát bohužel nebude.
Je to jediné vysvětlení, že takhle trenéři uvažovali.
Stejně bych ale radši viděl na hřišti toho našeho druhého magora Breznaníka.
Sparta: Bičík - Kadeřábek, Švejdík, Holek, Costa - Vácha, Hušbauer, Nešpor - Dočkal, Přikryl - Lafata
Noo, to bude zajímavý, plešouna bych na podhrotu teda nečekal
Bičík - Kadeřábek, Švejdík, Holek, Costa - Vácha, Hušbauer, Nešpor - Dočkal, Přikryl - Lafata.
Mareček zraněn
pozval jsem tě, vlevo máš miniliga a tam bys měl mít pak pozvánku
Fantasy nebo Fanliga? Hraju jen Fantasy, Fanliga mi přijde složitější, nic pro mě :)
Tak to asi nic.. Já tam nějak nepochopil, volíš si tam sestavu na každý kolo zvlášť?
vloni jsem jí nehrál, protože tam byly nějaký přestupy, teď jsem normálně navolil sestavu i se střídačkou jako je to ve fantasy
nevolíš na každý kolo zvlášť, každý kolo máš jeden volný přestup (můžeš změnit jednoho hráče)
Jj máš pravdu, vyměnit můžeš po každém kole 3 hráče, což se mi zdá celkem dost.
To střídání mi přijde celkem dobrý.
Hodně změnili ještě to bodování, to mi příjde teď dost složité, body za fauly, za vyhrané souboje... Ale zas to bude asi ve výsledku zajímavější.
Luky a není divný, že ty ostatní Miniligy už jsou vylosovaný?
No já dal od 1. kola a teď to píše
Duely jednotlivých týmů v minilize budou rozlosované 1. kolem, tj. o půlnoci z 24. na 25. července, takže nás to asi rozlosuje až za týden
Ne sorry, já to nakonec pojmenoval jinak. Tak Gorila Makila, díky.
Zatímco vloni jsme měli druhý nejmladší kádr v lize, letos máme 6 nejstarší.
Nejmladší je jako vloni Ostrava a nejstarší jako vloni Plzeň.
čermák odešel na hostování..skalák tam taky neni...podle mě by se měla brát spíš základní sestava a tu máme mladou :D
bojim se jiné věci....jak jsme se dostali nahoru? Dali jsme šanci mladým hráčům...což ted mi přijde, že pro mladé je zase hrozně těžké se prosadit. Místo toho aby 3. útočníka hrál Shick je před nim nekopa Nešpor...
tak i základ nám ”zestárnul” oproti loňsku všichni +1 a ještě Bičík za Vaclíka
Dobrá léta jsou vždycky ve Spartě
Je to až neuvěřitelné, co všechno je spojuje, ač jeden dominoval v pražské Spartě v 90. letech minulého století a ten druhý si to užívá poslední rok a půl. Ať už jde o kupu gólů, způsob jejich střílení nebo kapitánskou pásku, ale i stejný osud co do reprezentace a angažmá v cizině. Když slavný kanonýr Horst Siegl přenechal rekord v počtu gólů v samostatné lize (nyní 138) Davidu Lafatovi, symbolicky se tím propojily i příběhy ”staré” a ”nové” Sparty.
Ať dáte pět gólů Tallinnu nebo rekordní trefu v samostatné lize, tváříte se jako by nic. Ale když jste překonal milník Horsta Siegla, opravdu to s vámi nic nedělalo?
Lafata: ”Mně přišlo, že je to až moc sledované. Nechci to shazovat, protože si toho hrozně cením. Když jsem ten rekord překonal, bylo to dobrý. Ale nijak zvlášť jsem to neprožíval. Víc to bylo u stého gólu v lize, chtěl jsem se dostat do Klubu ligových kanonýrů. O tom Horstově rekordu jsem ani předtím nevěděl. A za pět šest let se zase někdo objeví, kdo ho překoná.”
S tím bych zas tolik nepočítal…
Siegl: ”Davidovi jsem k tomu stému gólu gratuloval. Stovka je dobrá meta. Když jsem viděl statistiky, málo hráčů bude mít šanci na ni dosáhnout. Natož na sto čtyřicet, sto sedmdesát gólů… Lafata: ”Tak to nebude za pět let, ale za deset… Je to jako v atletice, stejně ty rekordy jednou padnou.” Siegl: ”Bylo vidět, že Davidovi přestup do Sparty pomohl a že góly bude střílet i v jejím dresu. Určitě mu to přeju. Má před sebou ještě, dejme tomu, pět let na vrcholné úrovni. A je jedno, jestli bude ve Spartě nebo se třeba vrátí do Jablonce. I když teď se to trochu střihá, ty roky. Mě vyhazovali ve třiceti.” Lafata: ”Takže už přesluhuju…” Siegl: ”Vyhýbají se ti zranění, což je důležitý. Jestli budeš mít takovou bilanci jako za poslední roky… No, ta celková hranice se teď trochu přibližuje.” (usmívá se)
To je pravda. I v součtu s federální ligou vedete už jen o osmatřicet gólů. To není moc.
Siegl: ”Není. Jak je teď ve Spartě, může to být otázka třeba dvou sezon. Když začal takhle, je to možné. Má k tomu všechny předpoklady.” Lafata: ”Já chci říct, že těch gólů je hodně.” (směje se) Siegl: ”Mrzí mě, že jsem nedosáhl na metu dvě stě gólů, musel jsem skončit.”
Ani to nebylo daleko.
Siegl: ”Ale bylo to v Mostě. Takže to bylo daleko… (směje se) No, Bicana už nechytneme, že jo…” Lafata: ”Když dáš z devíti šancí deset gólů…” Siegl: ”To se musí počítat i góly na tréninku, tolik jich statisticky nejde nikdy dát.”
Takže Davide, kolik těch sezon, abyste pokořil Horsta úplně, bude? Dvě? Tři?
Lafata: ”Nebo čtyři…” Siegl: ”Stačí dát každou sezonu deset gólů, to je dobrý průměr. A čtyři sezony, myslím, vydrží. Nevím, kolik sis dával za cíl?” Lafata: ”Já jsem si nikdy takový cíl nedával. Vždycky to mám tak, že je období, kdy do brány padne všechno, nebo můžete dělat, co chcete, a neskončí tam nic.” Siegl: ”U mě bylo vždycky lepší jaro.” Lafata: ”Věděl jsi, že to doženeš. U mě to taky tak bývalo. Bylo to tím, že jsem většinou neměl žádnou dovolenou. Musím se na fotbal těšit. Když je to furt stereotyp a neodpočinu si, je to tak nějak z povinnosti.” Něco mi říká, že jste měl letos docela dobrou dovolenou.
Siegl: ”Tak když si vybere takového soupeře jako Tallinn… Ideální tým na rozjezd!” Lafata: ”Přece jenom když nějaký čas nehrajete, tak se na zápas o to víc těšíte. Navíc ještě po zisku titulu. Nehledě na to, že si říkám, že mě už tolik zápasů nečeká, tak se snažím každý si užít. Navíc jsem toho v pohárech moc neodehrál, i když s Tallinnem to bylo předkolo.”
Na to nejlepší v kariéře jste si musel docela dlouho počkat…
Siegl: ”Musel si počkat, protože dobrá léta jsou vždycky jenom ve Spartě. Ale vážně, jeho rozhodnutí jít na Letnou bylo výborný, v mužstvu má lepší spoluhráče, stal se kapitánem. Přestup mu vyšel fantasticky. Vím, že spousta lidí říkala, že to není dobrý krok, ale není to tak.” Lafata: ”O to, abych do Sparty přestoupil, jsem hodně stál. Byl to můj sen zahrát si za ni. A když to tolikrát nevyšlo, už jsem nevěřil, že by se splnil. A pak se to na stará kolena povedlo. O to jsem radši, že to vyšlo. Když jsme vyhráli double, byl to asi největší okamžik kariéry. Pro to fotbal hrajete, všechno se mi splnilo.”
Tallinnu jste mohl nasázet dokonce unikátních šest gólů, ale jeden byl vlastní. A vůbec jste se o něj nepral. Jak to, že jste to nechal jen tak?
Siegl: ”Mně taky upřeli tolik gólů!” (směje se) Lafata: ”Viděl jsem to, ta hlavička byla z dálky, nebyla nijak prudká. Brankář by to asi nepustil. I když vím, že v lize se to asi spíš uznává…” Siegl: ”Mně ne! Ale v koutku duše jsi doufal, ne?” Lafata: ”Že by to přehlédli? Možná kdyby to nebylo v televizi…”
Stejně: jak to, že nechrtíte a o takový historický gól se nehádáte?!
Lafata: ”Jako že bych volal na UEFA? (směje se) Asi se mi to už nikdy v životě nepovede, ale zase bych z toho nedělal takovou vědu.”
No počkejte, správný kanonýr je přece trochu sobec a chce gólů co nejvíc, ne?
Lafata: ”Pamatuju si, že jsi tady na Letné dával gól zrovna nám, Budějovicím, tedy vlastně si dal Penner vlastní, a ty ses trošku radoval. Ještě ti vynadal. A taky ses o něj nebral.” Siegl: ”Já jsem taky nebyl sobec. My jsme ti, kteří slíznou smetanu, protože jsme u toho posledního momentu. Můžeme děkovat spoluhráčům, které jsme měli. Ale já jsem měl radost i ve chvíli, kdy jsem na gól nahrál. I když těch přihrávek moc nebylo…” (směje se) Lafata: ”O to víc bylo gólů…”
Kdy jste vůbec poprvé zaznamenali jeden druhého?
Lafata: ”Přiznám se, že mám ještě videokazetu s poslední federální sezonou, znám ji nazpaměť. Když jsem byl malý, pouštěl jsem si ji tak třikrát za den. A Horsta jsem si zastavoval, jak dává góly.” Siegl: ”Inspirace!” Lafata: ”Naučil jsem se to z videa. I trenér v žácích, pan Musil, mi říkal: Sleduj Siegla, to je střední útočník, takhle musíš hrát! Horst byl takový můj vzor.” Siegl: ”No tak vidíš, trošku jsem k tomu přispěl. Já mám na véháesce všechny své góly, ale dneska už nikdo neví, co to je. (směje se) Pravda je, že už se na těch šotech nepoznáváme. Ale samozřejmě David po mně převzal všechno dobré.” Lafata: ”Vystřihával jsem si i obrázky z časopisu Stadion, měl jsem vylepenou Spartu. Líbili se mi její útočníci, takže i Horst Siegl. Myslím, že jsem měl i jeho plakát.” Siegl: ”Podle mě ho má v ložnici.” (směje se) Lafata: ”Když jsem začal hrát ligu, s Budějovicemi jsme na Spartě hned dostali sedm. Viděl jsem Horsta s Vráťou Lokvencem, stáli v šestnáctce a tam to lítalo zprava zleva. Říkal jsem si: Do takovýho mančaftu bych se chtěl taky dostat. A ono se to podařilo.” Siegl: ”Já jsem ho zaregistroval hned, jak začal dávat góly. Musím mu složit poklonu, v klubech jako Jablonec to měl těžší. Ale vždycky měl čich na góly.”
Vzpomenete si na vzájemné zápasy?
Lafata: ”Proti Horstovi jsem asi hrál jenom za Budějovice, ale vždycky to smrdělo. Poprvé jsme dostali sedm, podruhý pět, pak čtyři doma - a bylo to.” Siegl: ”Když jsme takhle vyhrávali, tak si ho moc nevybavuju. (směje se) Nás si všímali hlavně obránci, než abychom to dělali my navzájem jako útočníci. Žádnou hlavičku jsme si nedali, ani jsme si nic neřekli. Já byl vždycky slušnej, neprovokoval jsem.”
Co se vám při vyslovení jména Lafata nebo Siegl nejdřív vybaví?
Siegl: ”No tak, když se bavíme po Tallinnu, tak je to asi jasný… (usmívá se) Ale třeba ty dva hattricky za sebou ještě za Jablonec, to jsem zaznamenal. Já měl snad tři po sobě. A pak ten stý gól v Liberci.” Lafata: ”Nevybavím si jeden moment. Spíš ho vždycky vidím ve skluzu ve vápně.” Siegl: ”V obranném…”
Co se vám na tom druhém zamlouvalo či zamlouvá nejvíc?
Lafata: ”Zakončení hlavou a z voleje. Když jsem zůstával po tréninku s brankářem Patrikem Kolářem, který už s Horstem a ostatními jako mladý trénoval, vždycky mi říkal: Kamaráde, Sigi, ten mi dával z deseti střel deset gólů. Nebo devět. Musel jsem hodně trénovat.” Siegl: ”Myslím, že něco máme podobné, třeba právě hlavu, David má fantastický výskok. Spousta útočníků řeší zakončení kolikrát spíš ránou, ale on si počká a dává to plackou. Klid v koncovce je důležitý, myslím si, že jsem to měl taky. Líbí se mi i jeho skromnost a zároveň sebevědomí na hřišti. To z něho vyzařuje. Jinak nás spojuje i to, že já taky dával góly hlavně v pokutovém území. I když David jich asi nastřílel víc z dálky.” Lafata: ”Jó?” (směje se) Siegl: ”Má hlavně výhodu, že za nás… Teda nechci být jako Láďa Vízek, který vždycky říká To za nás…, ale David má výhodu v tom, že já jsem neměl takovou možnost kopat trestné kopy a penalty. Nepustili mě k tomu, tam byli jiní šutéři, ať už Pepa Chovanec nebo Míša Bílek. Ani jsem se neopovážil vzít si balon, kopali to fantasticky. Ani jsem k tomu míči nešel. Kluci v dnešní Spartě mají taky víc střelců, ale chodí na to. I když jsem taky nějakou penaltu nedal…” Lafata: ”To já taky.”
Je ještě něco, co máte společného?
Siegl: ”Asi levou nohu. Ne že bychom ji měli jen na opírání, ale je to tak čtyřicet procent hlava, čtyřicet pravá a dvacet levá. Tu bych potřeboval ještě pilovat. Teda teď už ne… Jsme si prostě podobní. Ani jeden nejsme sprinteři, úplní brejkoví hráči. I když se nezdáme…” (směje se) Lafata: ”Mně to přijde troufalý, srovnávat se s Horstem, ale když už to říkal on, budu souhlasit, že jsme dost podobné typy. Oba jsme nebyli žádní rychlíci a už asi nikdy nebudeme. A myslím, že ani Horst nebyl typ, že by obešel osm hráčů jako Messi nebo Ronaldo. Překvapilo mě, že mě hned po Tallinnu s Messim srovnávali, že dal taky pět gólů. On spoluhráče skoro nevyžaduje. Já je naopak ke gólům potřebuju.” Co vás naopak rozděluje?
Lafata: ”Počet těch gólů. (směje se) A počet titulů a sezon, které jsme na Spartě odehráli. To je obrovský rozdíl.” Siegl: ”Asi styl hry, ten je přece jen jiný. I já jsem musel bránit, ale dnes na hráčích leží větší zodpovědnost. U nás byla výjimka, že třeba jeden útočník mohl zůstat, teď se i David stahuje pro balony. Ale to jsem dělal i já, když jsem nebyl zapojený do hry. A i my jsme měli mužstvo, které dobře kombinovalo, nebylo to tak, že jsme nakopávali balony.” Lafata: ”Teď jsme se koukali na dívídýčka, které měl Strana (masér Tomáš Stránský - pozn. red.), jak jste hráli s Barcelonou, a kolikrát byl Horst i ve vlastní šestnáctce.” Siegl: ”Párkrát jsem tam byl a vyrobil nějakou penaltu. Říkali mi pak: Už se nevracej! Nebo jenom před vápno.” (směje se)
Horste, urazíte se, když řeknu, že je David pracovitější?
Siegl: ”Může to tak být. Vůbec se kvůli tomu neurazím. Člověk musí pracovat pro tým a funguje to i naopak. Všichni víme, že obranná fáze začíná od útočrozhovor níka, i já jsem se musel zapojovat.”
Vaše situace se liší i v tom, že jednomu se do střílení gólů pletl druhý útočník - Vratislav Lokvenc, zatímco druhému záložník - Josef Hušbauer.
Siegl: ”Myslím, že je to jedno. Pamatuju si, jak jsem měl v jedné sezoně (1997/98 - pozn. red.) třináct gólů. Poslední jsem dal, když jsme hráli doma s Teplicemi, pak byla penalta a já jsem nechal kopat Vráťu, aby měl stejně branek jako já a byli jsme oba králem střelců. A on ji nedal. Kolo se přitom dohrávalo až v pondělí a já říkal: Ty jo, jestli ještě někdo dá dva góly a přeskočí mě… Všichni byli ve víru oslav a já sledoval tohle. Byl jsem zvyklý pracovat s druhým útočníkem, hodně jsme se doplňovali. U Davida je takových hráčů, kteří se dostávají do zakončení, víc, nejen Pepa Hušbauer, ale i Láďa Krejčí, Bořek Dočkal. Zase ale dostává ideální balony ze stran.”
Pravda je, že vaše fotbalové dvojče Martin Frýdek se vám do střílení gólů nemíchal.
Siegl: ”Ten ani neměl radost, když nějaký dal.”
To je trochu rozdíl, že?
Lafata: ”Ale kdyby hrál Pepa Hušbauer v útoku, třeba by se to ani neřešilo. Má mě nejvíc doplňovat a klobouk dolů před ním, protože je záložník. Ale i Roman Bednář dal dost gólů.” Siegl: ”Praxe druhého útočníka mizí, na hřiště se dostane jen někdy. U Romana je dobře, že se sžil se svou rolí, je takový ten žolík. Se slabšími soupeři by Sparta mohla hrát se dvěma útočníky, ale to je otázka pro trenéry.” Lafata: ”Třeba Němci na mistrovství světa taky vyhráli takovým kolektivním pojetím, každý zápas vyšel někomu jinému a takhle to poskládali dohromady.
Horst Siegl v památném souboji
s Barcelonou v nultém ročníku Ligy mistrů 1991-92, na snímku sebral míč Ronaldu Koemanovi, zápas na Letné rozhodl jediným gólem z 65. minuty.
Klasický útočník se vytrácí, spíš se požaduje univerzálnost. Právě proto si říkám, že může rychle nastat konec. (směje se) Už nebudu potřeba.” Siegl: ”Je nás málo, no…”
Davide, nemohl byste nějak zařídit, aby Josefa Hušbauera Sparta prodala a góly vám přibývaly rychleji?
Lafata: ”Ono by jich taky mohlo ubývat…” Siegl: ”Uděláme tady sestavu… Je důležité, že má Sparta hráče, kteří umějí dát gól ze střední vzdálenosti, padají fakt krásné. Musím Spartu pochválit za kolektivní výkony, na její hru se dá koukat, podstatné je i to, že nikoho neprodali, a nastupují ve stejné sestavě. Myslím, že i diváci to oceňují a chodí.”
Oba symbolizujete jinou Spartu. Za Horsta Siegla byla…
Siegl: ”…buzerantů parta.” (směje se)
To se křičelo, ale myslel jsem taková navenek sebevědomější, až arogantní.
Siegl: ”Za nás Sparta působila dobře… Ne, možná že jsme navenek vypadali arogantně, ale ve v jádru jsme takoví nebyli. Když Sparta vyrazí někam ven, každý ji chce porazit, budí emoce. Své sehrála i pověst protežovaného, komunistického klubu za totality. Ale všichni jsme byli hodní kluci… (směje se) Na Letnou chodili vždycky dobří hráči a nebyl problém s tím, aby zapadli. Ani vůči fanouškům jsem se osobně nikdy nechoval špatně, vážil jsem si každého z nich. Když dáš gól a běžíš ke kotli… Mám z toho husí kůži (ukazuje na ruce), ten pocit se mi vždycky vrátí. Skandují tvoje jméno, to je fantastický. Zase bych se na to hřiště vrátil…” Lafata: ”Mně se to těžko hodnotí. Ale když hrál Horst, měli to podÚtočníci ložené výsledky. Dělali tituly jak na běžícím pásu.” Siegl: ”Možná jsme taky nehráli dobře, ale dokázali jsme vyhrát třeba 1:0, i v tom byla síla týmu.” Lafata: ”To se nám stalo na podzim, kdy hra nebyla nic moc, ale vyhrávali jsme, a pak se to zlomilo. Ale sám teď poznávám, že když někam Sparta přijede, je to jako červený hadr na býka. Ale neřekl bych, že bych někdy jako soupeř cítil, že by byla arogantní.”
Jaký dojem ve vás v tomhle směru vyvolává dnešní Sparta?
Siegl: ”Má zdravý tým a působí tak i navenek. Zapracovalo se i na marketingu, kluci jsou vidět všude, někteří by možná chtěli být vidět ještě víc, to za nás tak nebylo. Je znát, že je v mužstvu klid, a to je dobře. Stačí, když jsou silní na hřišti. A taky si myslím, že David je pro Spartu správný kapitán. Ostatní jsou všechno mladí kluci, on je díky svým zkušenostem, gólům nebo autoritě nejlepší volbou. Já tam ani jiného kapitána nevidím. David měl navíc výhodu, že ho dělal dlouho i v Jablonci.”
Jenže přijít z Jablonce do Sparty a začít v ní dělat kapitána, to by za dob Horsta Siegla možné nebylo, že?
Siegl: ”To by se stát nemohlo.” Lafata: ”Jenže tehdy bylo ve Spartě deset reprezentantů. Teď se to sice překlápí a je nás taky dost, ale třeba před rokem byli dva tři. Nebo jeden. Je to dobou.” Siegl: ”Dřív bychom se tomu divili víc. Teď kvůli tomu, že kapitána dělá David, ani žádný rozruch nebyl. Vzkaz byl jasný, okamžitě začal dávat góly, kabina ho podle mě hned vzala.”
Přesto: Jak moc jste, Davide, o kapitánské pásce ve Spartě přemýšlel?
Lafata: ”Bylo to dané tím, že kapitána nevolila šatna, ale určil ho trenér. Byl jsem na Letné opravdu chvilku, půl roku, kvůli tomu to ve mně hlodalo. Byl bych raději, kdyby o tom rozhodli kluci v kabině. Ptal jsem se jich, jestli proti tomu nic nemají. Navíc si nemyslím, že to, že jsme nevyhráli předminulou sezonu titul, bylo špatným kapitánem (byl jím Marek Matějovský - pozn. red.). Na druhé straně jsem si říkal, že taková šance se neodmítá, byla to velká čest. Když si vezmu, kdo ve Spartě kapitánskou pásku nosil přede mnou…”
Třeba Horst Siegl…
Siegl: ”Ono je i dobře, že kapitána určí trenér, ten to pak vezme na sebe. Ale musíte se ukázat na hřišti, kam nejdete jen proto, že jste kapitán. Kromě toho je těžké získat si fanoušky, až z toho mám zase husí kůži. Sparťanský fanoušek je náročný a kdo na Letnou přijde, hned pocítí, že se musí jenom vítězit. To je realita, což někteří hráči ze svých klubů neznali.” Lafata: ”Myslím, že se pro mě nic nezměnilo, kromě toho, že jdu na hřiště první. Jinak je to stejné. Ale víte, jak to je. Když se vyhrává, tak je všechno v pořádku a všichni říkají, jak máme silnou kabinu. Pravá síla se pozná až v horších momentech.”
Horste, za vás ani tolik hráčů z provinčních klubů do Sparty nechodilo, je to tak?
Siegl: ”Dneska je ten koloběh šílený. Za nás jeden hráč přišel, jeden odešel. I když teď se to taky malinko zastavilo. Tehdy se ale ani tolik nechodilo do zahraničí, nechci říct, že jsme byli srdcaři, ale vydrželi jsme ve Spartě i dvanáct třináct sezon. Vždycky mi vadilo, když hráč nebo jeho manažer řekli, že Sparta je jenom přestupní stanice. Pak to tak berou i fanoušci. Chápu, každý se chce dostat do ciziny, ale ten, kdo přijde, musí mít za čest, že může oblékat sparťanský dres.”
Zástupcem kapitána a jedním z lídrů mužstva je Lukáš Vácha, bývalý slávista. Jak na vás, řekl bych starosparťana, působí on?
Siegl: ”Popravdě musím říct, že mi to ze začátku nebylo moc po chuti. (směje se). Tedy ne že by byl zástupce kapitána, myslím jeho příchod. Ale podává dobré výkony, měl fantastickou sezonu, takže ho tímto chválím.” Lafata: ”Vzal jsi ho na milost…” Siegl: ”Taky jsem ho měl zaškatulkovaného jako jednoho z těch, pro které je Sparta přestupní stanicí. Ale chová se jako vzorný sparťan, myslím, že je taky rád, že do tohohle top klubu dostal. ”
Davide, berete to tak, že můžete Lukáši Váchovi ukázat cestu, jak kapitána dělat?
Lafata: ”Nemyslím si, že bych ho nějak vychovával. Nevím, co by si měl ze mě brát.” (směje se) Siegl: ”Říká si: Ty jo, už aby nehrál…” Lafata: ”Ať mi tu pásku trenér sundá…” (smějí se)
S vámi oběma se táhne pověst top útočníků, ale jen v českém měřítku. Bez úspěšného a špičkového zahraničního angažmá a podstatné role v reprezentaci. Jak se s tím vyrovnáváte?
Siegl: ”Proto jsme tady, proto jsme podobné typy. Máme skoro stejný fotbalový osud. Já jsem byl v Německu, jen na hostování, dal jsem gól v důležitém Německém poháru. Přišel jsem po čtvrtém kole, hned jsem začal nastupovat. Odehrál jsem celý podzim, měl jsem šance, ale nedával jsem góly. Ať už to byl první zápas ve Frankfurtu nebo proti Bayernu, kdy mě vychytal Oliver Kahn. Měl jsem tři hlavičky, dvakrát to letělo těsně vedle tyče. Smůla. Nakonec tu sezonu Kaiserlautern spadl… Já jsem měl výhodu, že jsem se vrátil, a zase jsem góly dával. Asi jsem byl předurčen jen pro tu Spartu. Akorát mě mrzí nároďák, i v tom to máme s Davidem podobné. Taky jsem jezdil jenom na soustředění.”
Jednu velkou šanci prorazit jste ale měl…
Siegl: Hrál jsem kvalifi kaci mistrovství Evropy 1996 a měl ji dobře rozjetou, ale poslední čtyři měsíce, kdy jsem byl v Kaiserslauternu, jsem z ní vypadl a nakonec jsem do Anglie nejel. To mě mrzí nejvíc. Na dalším šampionátu byli někteří hráči za zásluhy, i když venku nehráli, což mě taky mrzelo, jenže k tomu už nemá cenu se vracet. Je to takový černý puntík v kariéře, ale já jsem za ni rád, těší mě, že jsem hrál tak dlouho ligu, že se mi vyhýbala zranění. Celou dobu jsem nic neměl -a teď pořád něco. No jo, přestal jsem trénovat.”
Jak to berete vy, Davide?
Lafata: ”Já to vnímám, že to tak všechno asi muselo být. Ani já si nestěžuju. Se svou kariérou jsem spokojený, dostal jsem se
spokoje do Sparty, vyhráli jsme titul. Myslím si, a možná to Horst potvrdí, že venku je to víc sobecký, tvrdí, každý jede sám na sebe. Není to tak, že vám každý přihraje. Netvrdím, že nějak zvlášť prožívám tvrdím, ně partu a že mám rád českou pohodu, m ale vyhovuje mi dobrý hodu, kolektiv i to kolektivní pojetí tí h na hřišti. Nejsem žádný indi individualista.” Siegl: ”Já jsem mohl jít ven ještě dvakrát, ale sešlo z toho. Měl jsem jít do Olympiakosu Pireus, ale majitel Sparty Petr Mach mi S říkal, ať neletím, že mě potřebuje.”
Připustíte si, že vám do top evropské kvality něco chybí?
Siegl: ”Byl jsem zvyklý na tým, se kterým se dobře spolupracovalo, d dával jsem góly. Kolikrát jsem lo, odmítl jet někam na zkoušky. Hráči vám tam třeba ani nenahrávají, pro každýho je to těžký. Jak říkal David, nestěžujeme si. Ale chybělo tomu třeba malinko.” Lafata: ”Hodně slýchávám, že kdybych byl rychlejší, mohl bych být někde dál. Ale nemám si na co stěžovat. Možná bych hrál někde venku, jenže třeba o záchranu, a nikdy bych nevyhrál titul. Mohlo to být samozřejmě lepší, ale i horší. Jsem spokojený s tím, jak to je.”
Přesto: není ještě čas na to pokusit se o poslední opravdu velkou výzvu?
Lafata: ”Vždycky jsem si reprezentace vážil, je to pro mě čest. Ale když to vezmu logicky, EURO, na které se Česká republika, doufám, dostane, je za dva roky, a to mi bude skoro pětatřicet let. Už nejsem tak perspektivní, je čas, aby dostali příležitost mladší. Samozřejmě když mě trenér povolá, budu rád a přijedu, i kdyby to bylo jenom na lavičku.” Siegl: ”Na Víťu… Když vidím, že dává góly, tak bych ho postavil. A věku bych vůbec nepřikládal váhu. Důležité jsou výkony na hřišti, ne jestli někomu bude pětatřicet. Co já bych za to dal…”
Klub ligových kanonýrů
1. Josef Bican 447
2. Vlastimil Kopecký 252
3. Antonín Hájek 191
4. Oldřich Nejedlý 180
Jan Koller 180
6. Horst Siegl 176
7. František Kloz 175
8. Miroslav Wiecek 174
9. Josef Adamec 170
10. Ladislav Pavlovič 164
11. Ladislav Kareš 163
12. Václav Daněk 161
13. Vojtěch Bradáč 155
14. Radek Drulák 153
Pavel Kuka 153
16. Jiří Pešek 151
17. Antonín Rýgr 148
18. Zdeněk Nehoda 145
19. David Lafata 144
20. Vladimír Hönig 139
Pozn.: Počítají se góly ve všech evropských nejvyšších soutěžích.
138
Rekord v počtu gólů v samostatné lize, který sebral David Lafata Horstu Sieglovi (133).
176
Absolutní Sieglův rekord, včetně federální ligy. Klub ligových kanonýrů vede Josef Bican s 447 trefami.
4:3 Tolikrát byli Siegl a Lafata králi ligových střelců.
25
Tolik gólů v jedné sezoně nasázel nejvíc Lafata. Siegl jich dal maximálně o pět míň. 6:7 Tolik hattricků dali Siegl a Lafata v samostatné lize.
6
V tolika klubech doma i v cizině působili Siegl (Sparta, RH Cheb, Kaiserslautern, Příbram, Plzeň, Most) a Lafata (České Budějovice, Jihlava, Škoda Xanthi, Austria Vídeň, Jablonec, Sparta).
12:1
Takové je skóre Siegla a Lafaty v počtu titulů se Spartou.
7
Tolik gólů dali oba v reprezentaci. Siegl na ně (včetně jednoho hattricku) potřeboval 23 zápasů, Lafata 30. V zahraničních ligách se trefi l Lafata šestkrát, Siegl vůbec. 12Tolik
let dělí odchod Horsta Siegla ze Sparty (2001) a příchod Davida Lafaty (2013).
Foto: Gólová jistota. David Lafata v uplynulých šesti sezonách pokaždé nastřílel dvouciferný počet ligových gólů. Jeho série činila 10, 11, 19, 25, 20 a naposledy 16 tref.
FOTO SPORT: BARBORA REICHOVÁ
Foto: Střelecký videodotazník s Horstem Sieglem a Davidem Lafatou najdete na
FOTO SPORT: MICHAL BERÁNEK
Foto: Jedna Sparta. Ačkoli Horst Siegl a David Lafata zažili úplně odlišnou Spartu, zas takový rozdíl to prý není. ”Za Horsta všechny válcovali, každý proti nim přijel jenom bránit. Nechci říct, že je to teď stejné, ale poslední sezonu jsme taky většinou dobývali obrany soupeřů, hráli do plných,” srovnává Lafata.
FOTO SPORT: MICHAL BERÁNEK
Na e-Spartě byla zavedená nová forma registrace do diskuse. Co si o této změně myslíte?
Celkem hlasovalo:
17067 lidí.